Knihy, které mi v mateřství nejvíce pomohly

Každé dítě je jiné a žádná výchovná teorie se nedá aplikovat na každé dítě. Pokaždé se musí upravit. Někdy méně, jindy více nebo se nedá použít vůbec. Opravdu záleží hodně na povaze dítěte, a nakolik je ochotné spolupracovat. Nejdůležitější můj poznatek ale je ten, že žádná kniha vám nedá na 100 procent fungující návod na vaše dítě, který by fungoval okamžitě. Dnes, kdy očekáváme, že vše bude fungovat po jednom zmáčknutí tlačítka „Enter“, to nás dospělé, frustruje a začínáme si zoufat. Knížku po pár přečtených stránkách odložíme a myslíme, že to není nic pro nás. A právě v tento okamžik si musíme uvědomit, že to není primárně dítě, kdo se má změnit, ale jsme to my dospělí, kdo na sobě musí denně pracovat. Většina rodičů si denně sahá na dno svých schopností a objevuje stránky své vlastní osobnosti, o které dřív ani netušili, že existují. Myslím, že teprve s narozením dětí se stáváme opravdu dospělými a že to vlastně nejsou knihy o „výchově dětí“ ale o „výchově rodičů“. Můžu tvrdit, že jsem měla v ruce většinu knih, které se věnují této problematice, a proto bych vám chtěla trochu ulehčit život a představit ty, které ve mně zanechali největší stopy.

Začnu knihou, která se jmenuje „AHA! Rodičovství. Jak přestat křičet a začít žít s dětmi v harmonii od Laury Markhamové. Tuhle knihu mám velice ráda kvůli tomu, že mluví nejen o tom jakými rodiči bychom měli být, ale nabízí i cesty a konkrétní kroky jak toho docílit. Jak přestat křičet, jak se naučit ovládat, jak zachovat klid, když dítě prožívá záchvat vzteku. Právě tohle u většiny ostatních knížek postrádám. Kniha pomůže lépe porozumět vlastním emocím. Poskytuje jednoduché a praktické návody jak zpracovat vlastní reakce, abyste byli schopni děti vést s empatií, pomocí stanovení zdravých hranic a jasné komunikace.

Jednotlivé myšlenky z této knihy jsem četla i v jiných knihách, ale teprve v této knize se spojily dohromady, dostaly „hlavu a patu“ a propojily se do souvislostí. Jedním z ústředních témat knihy je napojování se na dítě. Rodiče často berou navázání spojení s dítětem jako něco obtěžujícího. Všichni přece máme dlouhý seznam povinností a jediné, co doopravdy chceme, je dopřát si hodinku jen tak pro sebe, aniž by nás někdo tahal za rukáv. Kniha nám odhaluje cestu jak si začít užívat společně život a vytvořit hluboký vztah, aniž by to muselo „bolet“ jednu nebo druhou stranu. Já mám knihu vždy nablízku a ať už jí otevřu na kterékoliv straně, vždy mi dodá novou energii, sílu a naději.

Další knížka se jmenuje „Výchova bez blbých keců“ od Viki Hoefle, s podtitulem „Méně je někdy více ve výchově samostatných, zodpovědných a silných dětí“. My jako dospělí toho během dne namluvíme spoustu, kolikrát mluvíme, jen aby řeč nestála, nebo používáme různá klišé a „nálepky“. Ve výchově také používáme, spoustu frází jen proto, že se to říkalo i během našeho dětství. Kolikrát se ani nezamýšlíme nad tím, jaký to vše může mít na dětí vliv. Chválíme automatický a bezmyšlenkovitě. Tohle jsem vnímala i před narozením dětí, ale teď to vnímám o to intenzivněji.

Kniha ukazuje cestu, jak nezatěžovat sebe a dětí „blbými kecy“, být emocionálně přístupní změnám, překážkám i úspěchům dětí. Ne dělat za ně činnosti, které si dokážou udělat samy. Rodičovství musí na konci dne poskytnout víc než jen necítit se přetížen a vystresovaně, protože toho děláte příliš mnoho pro své děti. A je to také víc, než jen mít děti, které po sobě uklidí. Knížka nabízí reálnou strategii se splnitelnými postupnými kroky, které pomohu naučit děti všemu, co budou potřebovat vědět a umět, než vyrazí do světa.

Kniha se může zdát, že je velice jednostranně zaměřená, protože je primárně zaměřena na zvládání praktických každodenních úkolů. Ale po přečtení si člověk uvědomí, že když tato stránka života funguje bezproblémově, všem se najednou žije lépe, dýchá se volněji a stres s napětím jsou také pryč. Děti disponují vrozeným zájmem a otevřeností učit se základní úkony soběstačnosti a každodenního života, a když jim to dovolíme a podpoříme je, vyrostou z nich sebejistí lidé. Což ovlivní způsob, jakým se budou dále rozvíjet. Jako rodiče tento postup často nedokážeme vidět, protože stojíme příliš blízko. Knihu jsem sama četla již několikrát, půjčovala ji známým a kamarádům a za mě je opravdu skvělým pomocníkem pro zvládání každodenního života s dětmi.

A poslední knížkou, kterou chci zmínit je „Mateřství a setkání ženy s vlastním stínem. Životní krize a emocionální revoluce“ od Laury Gutmanové z vydavatelství Maitrea. Autorka knihu napsala pro ženy - je to pozvání, aby se na chvíli zastavily a přemýšleli o roli matky se všemi světly a stíny. Kniha dává příležitost přehodnotit některé předem dané představy a předsudky, které o mateřství, péči o děti, výchově a vztazích s dětmi ve společnosti panují.

Kniha mluví otevřeně o tom, o čem se běžně nemluví, jako třeba o skrytém pasivním násilí, o nemocech dětí (např. astmatu, alergii) jako o projevu emočního stavu rodičů, mluví o tom, kde se dají hledat skutečné kořeny dětské agresivity (např. otec, který sice dokáže zabezpečit rodinu finančně, ale nenaplňuje citové a emoční potřeby své manželky - dítě cítí, že něco není v pořádku, cítí smutek a zoufalost a může se začít chovat agresivně). Kniha se čte opravdu pomalu, protože v každé větě nutí přemýšlet. Mluví o tom, že stupeň násilí, kterého se každý z nás dopouští na sobě nebo na druhém člověku, je přímo úměrný neznalosti sama sebe. Přijde mi, že většina lidí se zajímá jen o materiální věci a žijí jako tělo bez duše a srdce. O to více vidím tuto knihu jako velice důležitou.